Tato terapeutická metoda se u dětí s autismem, ale i dalšími handicapy, úspěšně využívá k rozvoji vztahů a nových dovedností. Obecně prospěšná společnost Play Included, která je partnerem Nadace LEGO Foundation, poskytuje v rámci svého Brick-by-Brick® programu v této metodě výcvik. Na konci listopadu minulého roku ho absolvoval terapeut NAUTIS, Bc. Vojtěch Beránek. Nejprve musel splnit úvodní online modul. Poté mohl pokračovat druhou částí, která se již konala prezenčně formou workshopu, a to 24. 11. ve Spojeném Království. Vojtěch se díky absolvování druhého modulu výcviku stal tzv. facilitátorem Brick-by-Brick® programu. Díky tomu mohl přístup postavený na hře s kostičkami LEGO začít využívat při terapii svých klientů a založit klub LEGO, kde s dětmi tímto způsobem pracuje. Společně s Vojtěchem a také jeho kolegyní Mgr. Sarou Urakbayevou, která zatím absolvovala pouze úvodní online modul výcviku, jsme si povídali o tom, jak nová terapeutická metoda funguje, pro koho je určena a jak probíhal výcvik ve Velké Británii.
O jaký program jde? Jak souvisí s kostičkami LEGO? Jak se vztahuje k vaší terapeutické práci a k lidem s autismem?
Je to vlastně program založený na výzkumu Dr. Daniela B. LeGoffa (pozn. autorky – podoba jeho příjmení s názvem stavebnice je čistě náhodná), který se jako první začal věnovat tzv. LEGO based terapii, neboli terapii, která je založená na hře s kostičkami LEGO. Původně se využívala zejména u dětí s autismem, ale postupně se touto metodou začalo pracovat i s dětmi, dospívajícími a dospělými s jinými handicapy nebo i zcela bez nich.
I když to určitě nelze říci o všech, mnoha dětem s PAS (porucha autistického spektra) kostičky LEGO vyhovují, protože jsou předvídatelné, variabilní a představují pro ně bezpečné prostředí. Jde o nový program, ke kterému zatím nemáme žádné dlouhodobé výzkumy. Nicméně ze studií, které proběhly nebo probíhají, vyplývá, že na děti s PAS má tento druh terapeutické práce pozitivní vliv.
Můžete upřesnit, jak konkrétně se kostičky LEGO při terapii využívají?
Je to založeno na spolupráci dítěte a facilitátora (průvodce). Pracuje se většinou se skupinkou dětí a v rámci ní facilitátor vytváří modelové situace, které mají vést k navození spolupráce a komunikace mezi dětmi. Využívají se dva základní typy těchto situací.
Jaké?
Při první z nich jde o to, aby děti společně postavily danou stavebnici podle návodu. Každé z nich má při hře určitou funkci, říkáme jim dodavatel, inženýr a stavitel. Dodavatel musí mít přehled, kolik kostek, jakého typu a kdy bude potřeba. Inženýr dává pokyny, jak při stavbě postupovat. A stavitel kostky spojuje dohromady. Děti se při hře přirozeně učí spolupracovat, komunikovat a upevňovat sociální vazby nejen se svými vrstevníky, ale také s autoritou, tedy facilitátorem, který je celým procesem provází a je připraven jim v případě potřeby pomoci.
A ten druhý typ? Jak vypadá?
Dalšímu způsobu říkáme freestyle. Skupina se dohodne na tom, co chce stavět, a pak se toho společně snaží dosáhnout. Rozkrývá se tu, jakou má kdo v rámci celého procesu stavby roli. Tedy například to, kdo je dominantnější a kdo méně. Toto dětem pomáhají zpětně reflektovat právě facilitátoři. Dodávají jim také prostředky ke komunikaci a vyjadřování vlastních potřeb, nastolují bezpečný prostor a motivují je k tomu, aby hru společně zvládly.
Pro jaké děti je tento způsob terapie určen? Je to nějak omezeno například věkem nebo tím, jaké projevy autismu dané dítě má?
Je to dostupné pro všechny. Ale primárně se tento druh terapie samozřejmě zaměřuje na děti, co mají rády kostičky LEGO. Jde přece jen o to, aby je to bavilo. Jinak obecně se vždy ten způsob terapeutické práce přizpůsobuje potřebám a schopnostem jednotlivých dětí. Do skupin se vybírají tak, aby to všem vyhovovalo. Co se týče věku, pracuje se s dětmi od 6 nebo 7 let až do 16, 17 či 18 let. A u dospívajících se pak ještě využívá stop motion animace. Natáčejí si své výrobky a vytvářejí z toho krátké filmy.
Jak jste se k programu dostali? Jaké byly podmínky pro to, abyste ho mohli absolvovat?
Nabídka vzešla od LEGO Group, která má v České republice své zastoupení. Podmínky pro vstup do programu jsou takové, že člověk musí být buď pedagog, psycholog anebo se věnovat práci v rámci pomáhajících profesí. A pro absolvování druhé části výcviku ve Spojeném království je potřeba nejdřív projít úvodním online modulem.
Jste první z NAUTIS, kdo se výcviku věnuje a část ho absolvoval? Víte o někom z podobných organizací, kdo by se tomuto věnoval? Pokud ano, chtěli byste s nějakou organizací navázat spolupráci?
Nejsme si jistí, zda jsme úplně první, ale jedni z prvních určitě ano. Vedle nás absolvovala workshop ještě zástupkyně organizace Naděje pro děti úplňku. A s ní nyní komunikujeme o možné budoucí spolupráci.
Jak vzdělávání v rámci Brick-by Brick® programu probíhá? Co je jeho součástí?
Cílem úvodního modulu, který probíhá online, je seznámení s programem Brick-by-Brick®. Dozvíte se základní informace. To znamená, jak se s dětmi pracuje, jaký by měl být jejich věk a počet ve skupině a tak podobně. Získáte vlastně takovou teoretickou průpravu, která zahrnuje terapeutické principy vztahující se k prostředí klubu LEGO. Ačkoli jde o teorii, probíhá to celé interaktivní formou. A taky dostanete materiály pro práci s dětmi. Další část výcviku probíhá ve Velké Británii, a to formou workshopu. Z části je tam obsažená i teorie, ale oproti první části je to mnohem víc praktické. Během této části si taky vyzkoušíte různé role ve skupině při hře s kostičkami LEGO. Někdo představuje facilitátora, někdo účastníka hry. Zjistíte tak například, v které roli se jak cítíte a jaký styl vedení vám jako facilitátorovi nejvíc vyhovuje. Někdo je spíše direktivní, někdo raději volí mírnější přístup. V programu je kladen důraz na to, aby jeho účastníci odcházeli se schopností smysluplně využít oba styly vedení.
Kdo se druhého modulu v Británii kromě vás účastnil?
Bylo nás tam kolem deseti, směs psychologů, speciálních pedagogů a podobně. Byli to lidé z různých evropských zemí.
Jak ty dvě části výcviku hodnotíte?
Určitě pozitivně. Online část byla velmi propracovaná. Nebyla to jen nudná edukace, ale hodně interaktivní program skládající se z celkem 18 modulů, které obsahovaly velké množství informací. Jejich součástí byla i videa s ukázkami, jak si děti s kostičkami LEGO hrají a jak interagují, nebo například rozhovory se zakladateli. Po každém modulu následoval krátký kvíz, takže si měl člověk i v průběhu možnost vyzkoušet, co se již naučil. Vše pak bylo ukončeno velkou zkouškou. A prezenční kurz v Británii byl skvělý v tom, že byl hodně zaměřený možnost vše si vyzkoušet v praxi. Používala se například videa, na kterých se demonstrovaly principy, se kterými jsme se seznámili při studiu prvního modulu. A taky tam proběhlo to už zmíněné zkoušení rolí ve skupině při hře s kostičkami LEGO. Velkou výhodou téhle metody je mimo jiné to, že si rozvíjení komunikačních a sociální dovedností děti osvojují v praxi, a to v přítomném okamžiku a přirozeným způsobem během hry. Skupinová terapie má oproti tomu spíše za cíl jít více do hloubky. A to nejen skrze vzájemné sdílení, ale také prací s mnohdy složitými a intenzivními emocemi.
Co je pro vás výsledkem absolvování těchto dvou částí výcviku? Jak získané zkušenosti dále využijete ve své práci?
Díky absolvování programu jsme u nás mohli založit klub LEGO, kde s dětmi pracujeme na základě principů Brick-by-Brick® programu. Dostatečné množství kostiček LEGO pro klub máme k dispozici díky nadaci LEGO. To je pro nás obrovská pomoc. Rok po ukončení 2. modulu programu Brick-by-Brick® má navíc člověk nárok na odborné supervize. A toho bychom rádi využili. Jinak v budoucnu se nabízí i možnost absolvovat další moduly programu, kterých je celkem 5. Ale to bude samozřejmě záležet i na našich finančních a časových možnostech.