Každá rodina má svůj příběh. Některé věci, které každodenně prožívá, ale zůstávají pro okolí neviditelné. V projektu Neviditelné příběhy představujeme zkušenosti čtyř ukrajinských rodin, které v České republice pečují o dítě nebo dospělého člověka s autismem.
Příběhy přinášíme v rámci projektu realizovaného ve spolupráci s Lutheran World Federation Prague. Chceme prostřednictvím konkrétních zkušeností ukázat, s jakými překážkami se rodiny v České republice setkávají, co jim pomáhá a co jim naopak stále chybí.
Nejde nám ale jen o překážky.
Chceme představit rodiny takové, jaké skutečně jsou – jejich každodenní život, vztahy, zájmy, radosti, silné stránky i plány do budoucna. Bez zbytečného dramatizování a bez snahy vyvolávat lítost.
Protože stejně jako neexistuje jeden „typický člověk s autismem“, neexistuje ani jeden typický příběh rodiny, která o člověka s autismem pečuje.
Čtyři rodiny. Čtyři různé zkušenosti.
Přijet do nové země znamená začít znovu. Najít bydlení, školu, lékaře, práci, naučit se orientovat v novém systému a postupně si vytvořit nový domov.
Pokud rodina zároveň pečuje o dítě nebo dospělého člověka s autismem, přidávají se další otázky.
Kde hledat odbornou pomoc? Jak najít školu, která dokáže reagovat na potřeby dítěte? Jak komunikovat s lékaři a institucemi, když člověk ještě dobře nemluví česky? Kdo pomůže rodiči, který dlouhodobě pečuje a téměř nemá možnost si odpočinout?
A co se stane, když okolí chování člověka s autismem nerozumí?
Právě na tyto otázky neexistuje jedna odpověď. Proto chceme vyprávět čtyři různé příběhy.
1. Julia: Když i pár hodin pomůže
Julia žije v Česku se syny Jaroslavem a Alešem. Oba potřebují zvýšenou podporu, mladší Aleš má také autismus. Každodennost proto vyžaduje plánování a velká část péče leží na Julii. Nejvíc by jí pomohlo, kdyby mohl někdo převzít péči o Aleše alespoň na pár hodin. Když tuto možnost měla díky podpoře přes NAUTIS, mohla například doprovodit Jaroslava do školy. „Upřímně, pomáhalo to,“ říká.
Její blízcí zůstali na Ukrajině a pocit života mezi dvěma domovy vystihuje slovy: „Tady ještě nejsem úplně svoje, ale tam už jsem cizí.“
Přečtěte si celý Juliin příběh
Podívejte se na video s Julií na Facebooku
2. Druhá rodina
Příběh druhé rodiny doplníme jako další samostatnou kapitolu projektu Neviditelné příběhy.
3. Třetí rodina
Příběh třetí rodiny doplníme jako další samostatnou kapitolu projektu Neviditelné příběhy.
4. Čtvrtá rodina
Příběh čtvrté rodiny doplníme jako další samostatnou kapitolu projektu Neviditelné příběhy.
Neviditelné neznamená nedůležité
Člověk, kterého potkáme v obchodě, v autobuse, ve škole nebo na ulici, s sebou nese příběh, o kterém většinou nic nevíme.
Neobvyklá reakce dítěte nemusí znamenat nevychovanost. Rodina, která potřebuje více času, jiný způsob komunikace nebo specifické podmínky, nežádá automaticky žádnou výhodu.
Možná jen řeší něco, co ostatní nevidí.
A právě nedostatek porozumění může každodenní život lidí s autismem a jejich rodin zbytečně komplikovat. Pokud se k tomu přidá jazyková bariéra, odloučení od blízkých a orientace v nové zemi, mohou být i zdánlivě obyčejné situace mnohem náročnější.
Neviditelné příběhy proto nejsou jen čtyřmi příběhy konkrétních rodin. Chceme jejich prostřednictvím pomoci veřejnosti i institucím lépe porozumět tomu, co rodiny skutečně potřebují.
Protože méně předsudků, více pochopení a správná podpora mohou znamenat velmi konkrétní změnu v jejich každodenním životě.
Čtyři rodiny. Čtyři různé zkušenosti. Čtyři příběhy, které stojí za to vidět.