Mezi zdravotní postižení, která mají nárok na příspěvek, nyní patří i: „autistické poruchy s těžkým funkčním postižením, s opakovanými závažnými a objektivně prokázanými projevy autoagrese nebo heteroagrese přetrvávajícími i přes zavedenou léčbu“.
Nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla až do výše 200 tisíc Kč tak nově vznikne i lidem se závažným funkčním dopadem poruch autistického spektra, aniž je u nich přítomno mentální postižení určité hloubky. To je pro lidi s autismem rozhodně pozitivní zpráva, protože autismus může být velmi vážný handicap omezující cestování veřejnou dopravou i u lidí bez postižení intelektu. V připomínkovém řízení jsme upozorňovali na to, že podmiňovat získání příspěvku pouze přítomností agrese není dobře. Že i jiné závažné projevy úzkostí a stresu neumožnují lidem s PAS cestovat veřejnou dopravou. Je pravdou, že původní návrh byl mnohem víc diskriminující, ale i podmínka získání příspěvku ve znění „…přes zavedenou léčbu“ zůstává nejasná. Znamená to, že držitel příspěvku musí být v péči psychiatra? Nebo stačí, když bude žadatel využívat psychoterapie či bude neúspěšným absolventem nácviků cestování veřejnou dopravou? Je v ČR dostatek odborníků, kteří budou mít kapacity a odborné dovednosti k tomu, aby tuto „léčbu“ poskytovali? Jak dlouho bude muset léčba trvat, aby se dalo ji označit za zavedenou a aby se žadatel o příspěvek stal žadatelem oprávněným? Nebude lékařská posudková služba (LPS) při rozhodování o přiznání příspěvku dávat mezi „zavedenou léčbu“ a medikaci rovnítko…? Odpovědi na tyto otázky ukáže nejspíš až praxe a doplňující metodika pro LPS, jak k tomuto ustanovení přistupovat.
Pevně věříme, že nárok na příspěvek obhájí všichni lidé s autismem, pro které je individuální doprava zásadním prostředkem pro dosažení uspokojivé kvality života.